Bohyně Simsalabims

O stínech (Lili)

Stín, stinné (temné) já

 

Termín stín zavedl  švýcarský psycholog C.G. Jung.

Stručně řečeno, jako stín označujeme všechny odmítané oblasti skutečnosti, které nevidíme, neuvědomujeme si  či vidět nechceme. Je to souhrn toho, co nemáme rádi a co nechceme. Manifestace tohoto stínu obvykle považujeme za obecné zlo, někdy je  dokonce projektujeme do různých vnějších  temných entit (posednutí démony) místo toho, abychom hledali zdroj v nás samých.

Stín je součtem toho, o čem jsme uvnitř přesvědčeni, že to musíme odstranit ze světa, má-li být dobrý a zdravý. Opak je však pravdou - stín obsahuje všechno to, co světu - a nám samým - chybí k uzdravení.

 

Jak vzniká stín

Jako malé děti nerozlišujeme, co je správné a špatné – prostě žijeme a vyjadřujeme své emoce. Ale je tu společnost, která má své představy o dobrém a špatném, vhodném a nevhodném. A samozřejmě se nás snaží zformovat a vychovat. Pro malé děti je přirozené vyjadřovat např. vztek – když se jim něco nelíbí, jsou frustrované apod. Jenže společnost vyřadila vztek mezi zavržené, špatné emoce. Takže když se tak dítě několikrát projeví, je za to potrestáno. Uvědomí si, že je něco špatně – a začne se bát: Když budu vzteklý, přestanou mě mít rádi. Ale vztek tu pořád je, nemůže ho prostě vymazat. Takže ho musí schovat – pokud chce „přežít“. Musí ho potlačit. Láska a přijetí druhých jsou pro něj tak důležité, že brzy začne všechny nežádoucí emoce a vlastnosti, které vzbuzují odsouzení a odmítnutí, vyřazovat a ukrývat hluboko v sobě. Stane se z něj hodný člověk. Jenže hluboko uvnitř něj je stín – všechny zavržené emoce a vlastnosti. Ty, které nesmí projevit.

Ale duše touží po celistvosti, a proto začne tomu člověku dávat signály – "Podívej se! Tady je něco, co jsi ukryl, co nechceš vidět. Ale je to v tobě, patří ti to, to jsi také ty."

 Tyto signály můžou přicházet v různé podobě: jako nemoc, ale většinou jako projekce do druhých. Pokud jsme tedy potlačili agresivitu a vztek (jsou ve stínu), začneme do svého života přitahovat právě agresivní a vzteklé lidi – aby nám ukázali to, co nechceme vidět.

 

Potlačování temných stránek přináší také nenávist k sobě – sebekontrolu, odsuzování a vinu. To vše ničí duši. Nikdy se nám nepodaří vymazat zavrženou vlastnost, vždycky si najde nějakou cestu, jak se projevit. A my se pak za to odsoudíme a začneme se nenávidět a ještě víc kontrolovat a potlačovat. Ale tím svůj stín jen stále zvětšujeme. Začne se pak nebezpečně projektovat do druhých.

 

Vlastnosti a projevy stínu

Stín se projevuje několika vlastnostmi. Mezi ty nejvýraznější patří projekce a "pronásledování".

O projekci už bylo řečeno výše.  Projekce znamená, že určité  části nebo projevy  našeho já  se promítají do vnějšího světa a i my jim přisuzujeme vnější původ, protože je nechceme akceptovat jako vnitřní (naše vlastní). 

 

Tato projekce je založená na  shodě  vnitřního a vnějšího světa (mikrokosmos = makrokosmos) a souvisí i se zákonem rezonance (můžeme se dostat do kontaktu jen s tím, s kým nebo čím rezonujeme, tj. energeticky či duchovně ladíme).

 

Velice často jsme ke svým stínům slepí, ale u svého okolí je rozeznáme velice dobře. 

Naše prostředí nám slouží jako zrcadlo - jeho odraz však prospěje jen tomu, kdo se v něm pozná.

Vše, co nenávidíme, odsuzujeme a kritizujeme, v sobě skrývá náš vlastní stín. Budou-li nás štvát například zlostní lidé, velice pravděpodobně bychom nalezli  potlačený vztek uvnitř nás samých.

Pro odhalení projekcí (a našich stínů) bychom si měli položit otázky:  Projevuji tuto vlastnost v nějaké podobě (i nenápadné, nepatrné) nebo  situaci? Chovám se tak k okolí nebo sám k sobě? Byl bych schopný se tak projevit za určitých podmínek? Další možností je, že si tuto vlastnost nedovolíme projevit, ale přitom by nám tento aspekt čas od času prospěl.

 

Pronásledování se týká "zákonitosti", že to, co odmítáme, nás pronásleduje.  Nejvíce se musíme starat o to, co nechceme.  Boj proti určitému aspektu nás k tomuto aspektu ve skutečnosti připoutává. Je obecně známé, že nenávist vytváří silné pouto k nenáviděnému objektu. U stínu platí navíc jedno nebezpečí - čím více nějakou vlastnost odmítáme a odsuzujeme, tím více se jí ve skutečnosti přibližujeme. Odmítnutí určitého principu, vlastnosti nebo aspektu způsobí, že s ním budeme muset žít. Naše silné zaujetí (soustředění a výrazná emoce) ho bude do našeho života přitahovat přímo magicky.

Příkladem může být to, že děti se často chovají přesně tak, jak to nenáviděly u svých rodičů;

odpůrci válek se stávají ve svých protestech bojovní; lidé hlásající duchovní vyspělost začnou projevovat své ego  apod.

 

Práce se stínem

Jediný způsob, jak můžeme svůj stín zničit, je přijmout ho.

Pokud jde o přijetí, neznamená to, že pak začneme být např. agresivní. Naopak. Jedině potlačené emoce jsou nebezpečné – protože nad nimi nemáme  kontrolu. Když se energie ve stínu příliš zkoncetruje, může dojít k výbuchu. Výbuchy vzteku, zkraty a afekty jsou extrémně potlačené stinné stránky. Když ignorujeme všechny ostatní signály, nastane bouře, abychom si to konečně uvědomili. Čím víc něco potlačujeme, tím nebezpečnější bombu si v sobě časujeme. To, co odmítáme, nás nenechá být.

Přijmout stín znamená přiznat si, že takové vlastnosti vůbec máme nebo můžeme projevit (třeba za změněných okolností – např. u zabití). A pak, což je důležité, se hledá dar stínu – co nám ten stín přináší. Vztek nám může například přinášet sílu, rozhodnost při jednání – a nebo z jiné stránky: tím, že jsme tento aspekt odmítali, nám přineslo např. vyrovnanost a klid. Pokud přijmeme svůj vztek, už nemáme potřebu ho projektovat do druhých nebo se tak nevědomě projevovat. Teď máme svobodnou volbu. Můžeme ho použít, nebo ne. Můžeme ho použít, aby nám přinesl užitek – vyjádřit ho zdravě, pozitivně.

 

Cílem přijetí svých stínů  je stát se celistvý – dosáhnout jednoty. A tím vlastně sebeúcty a lásky k sobě (bez podmínek).

 

Existuje také světlý stín – jsou to potlačené pozitivní vlastnosti (např. přitažlivý, úspěšný, schopný, krásný,…). Vznikají tak, že na základě nějakých negativních zkušeností uvěříme opaku.

 

 

A na závěr několik citátů:

 

"Jen nevědomé je nebezpečné. "

 

"Nikdy se neboj stínů, protože každý stín znamená, že někde nablízku je světlo. "

 

 

Doporučená literatura:

 

C.G. Jung – Duše moderního člověka

 

Debbie Fordová - Temná stránka hledačů světla

Výborná kniha s praktickými cvičeními a meditacemi pro práci se stínem.

 

Christine Jette - Tarot, práce se stínem

Odhalení a zpracování stínů pomocí tarotu

 

Rüdiger Dahlke, Thorwald Dethlefsen - Nemoc jako cesta

Rozebírá  obecnou povahu stínů a především jejich projekci do našeho těla